Sny (TT - za hranicí reality)

5. září 2014 v 16:53 | lilienviv |  Deníček
Může mít vůbec realita nějaké hranice? Nevím. Asi ne. Kdo určuje, co je reálné a co ne? A jsou sny realita? Jistě. Snová realita, ale pořád realita. Asi. Snad.

Někteří lidé si myslí, že jim sny předpoví budoucnost. Vidíte pavouka? Srdce? Vránu? Bum bum bum, stane se vám tohle. Ale jak se dají vyložit moje sny? Sny, které spíš než co jiného připomínají seriál? Komplexní, ucelený příběh? Jak mám vybrat jednu hlavní věc, kterou si ve snáři vyhledám? A jak, proboha, jak mám svůj sen popsat když jde o detailní popis nejen dní, ale třeba i let? Proto nevěřím ve výklad snů. Věřím v to, že sny mi pouze pomáhají uklidnit mé myšlenky, dívat se na věci z jiného úhlu pohledu.

Posledních 14 dní mám velmi živé sny. Úplně cítím, že to co se děje je pravda. A, ačkoliv to všechno co se ve snu děje popírá všechno co v naší realitě známé, já v té chvíli věřím, že je to skutečné. Chci věřit, že je to skutečné. Asi většina lidí ví, jak a kde se sny vytváří. V podvědomí se "seberou" naše nejtajnější myšlenky, pocity i zážitky z předchozích dní a máme tu SEN.

(prezentace mojí kreativity ve věku 10let :D)

To co ve snech cítím i vidím, je skutečně zrcadlem mých pocitů. Pocity, které si ve dne nechci připustit v noci vyplují na povrch a ukáží se.

Jestli mi to vadí? Ano. Ne. Vlastně ani nevím. Vadí mi moje duše? Ne, moje sny se mi líbí. Ale to probuzení, ten okamžik kdy si uvědomím, že je to všechno pryč, že to nebylo, že pocity bezpečí, lásky a štěstí se rozplynuly spolu s ránem je tak... Depresivní. Pak chvíli není nic. A najednou si vzpomenu na nejsilnější pocit snu. A jdu dál, dopředu i zpátky, až znám celý svůj sen. A vidím to. Místa, lidi. Obývací pokoj mojí babičky, náměstí kde jsem se dřív scházela s kamarádkou. Damon Salvatore (představte si pobavený úsměv), Niklaus Mikaelson, Rebekah. Ano, i ti jsou teď součástí mých snů. (Myslím, že to je hlavní důvod proč se mi sny zdají v angličtině.) Přátelé, rodina. A potom to neuchopitelné "něco" zmizí. A večer se to objeví znovu. Jinde a jinak, ale pocity zůstávají. A já si každý večer říkám, že jestli se mi bude zdát něco tak krásného jako včera, tak se snad ani radši nechci probudit.

PS: Jak si užíváte školy? Jestli váš to potěší, já jdu do školy až 16. září, muhaha :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cleo Cleo | Web | 5. září 2014 v 22:20 | Reagovat

To není fér! :D Já chci taky ještě prázdniny! :D

2 Zbyněk Rybička Zbyněk Rybička | E-mail | Web | 6. září 2014 v 5:28 | Reagovat

Ano, mívám sny. Někdy dokonce lucidní a někdy je to jediná část dne, kdy se cítím dobře. Asi nejkrásnější bylo, když jsem jednou letěl nad městem, viděl jsem pod sebou ulice, domy, parky... a cítil jsem chladný protivítr. Ach, jak bych to mohl prožít doopravdy...

Co nejhezčího se zdálo tobě? Na co si vzpomínáš, že bys to chtěla prožívat znovu a znovu?

3 Clary Clair Clary Clair | Web | 6. září 2014 v 13:09 | Reagovat

Podle mě realita hranice nemá.
Podle mě se nám sny něco snaží naznačit.
A s těma prázdinama ti závidím :D

4 LinDa☮ LinDa☮ | Web | 10. září 2014 v 19:26 | Reagovat

Aj tebe sa snívajú sny o hercoch?? :D :D Mne tiež a keď sa zobudím, poviem si : Škoda, že to bol len sen.
Ale niekedy mám problém odlíšiť sen od skutočnisti, taký je živý :D

Uži si predĺžené prázdiny :D

5 kami-life-magic kami-life-magic | E-mail | Web | 30. prosince 2014 v 21:58 | Reagovat

Se mas...myslim ze vsechno co si prejes a cemu veris je sen...kouknete na muj blog   http://kami-life-magic.blog.cz/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama