Září 2014

Nový design!

16. září 2014 v 17:03 | lilienviv |  Deníček
Vzhledem k tomu, že mi dnes začal nový rok, musela jsem se zbavit designu s nápisem "SUMMER". Tak jsem včera nakreslila holku z copem a dala jí tam :D Ano, vím, že to není perfektní a mnozí z vás by to udělali líp, ale přece jen... Blog s designem nejen vytvořeným ale i nakresleným autorkou... Nezní to skvěle? :D

Existuje-li něco depresivnějšího než začátek školního roku tak jsem čínský bůh srandy!

15. září 2014 v 19:54 | lilienviv |  Deníček
Momentálně jsem v napjatém očekávání nového školního roku. Posledního roku v Německu (jupí!). Přesto mě ta představa 10 (a půl) dlouhých měsíčů školy mírně naprosto děsí.

A v menší depresi jsem protože:

  1. Nebudeme mít za třídniho Wilsona ale nějakého Rößlera, kterého si budu pro blog muset přejmenovat, vzhledem k tomu, že pořád zapomínám jak se dělá na klávesnici "ß". A nemám čas to pořád googlit :D Každopádně, holky tvrdí že celkem ujde, tak snad to nebude tak zlé a možná budeme mít Wilsona aspoň na anglinu.
  2. Mého milého (slyšíte tu ironii?) bratříčka čeká nástup do páté třídy což znamená novou školu. Konkrétně mojí školu. Fakt se bojím, jak mě může ztrapnit. Pro jistotu mu neřeknu kde mám třídu, muhaha :D
  3. Nevím na jakém patře je třída 9e
  4. Betül s Erionou nepropadly (jak je to možné je ale záhada)
  5. Nevím s kým budu sedět
  6. Nevím co si s sebou na 1. školní den vzít
  7. Mám dojem, že řeším úplný blbosti což u mě nebývá zvykem
  8. Ti černopr ehm, křesťané už hodinu mlátí do bronzu zvoní zvonem kvůli mši či co. Jsou tak nahlas, že neslyším ani vlastní myšlenky. Já chápu, volaj lidi do kostela, ale když to dělají od 6:00 do 7:00 a pak od 18:00 do 19:00 člověku z toho začne hrabat. A jak by na mě koukali lidi kdybych si lidi zvala domů mlácením do bronzu? Jako na pošuka, milí drazí, jako na pošuka.
Minulý víkend jsem strávila s tátou, kterého si moje máma vzala stranou a řekla mu, že vajíčka normálně můžu (kdo neví o čem je řeč více zde). Jakmile jsem nasedla do auta, táta řekl vražedně "Vajíčka jsou pořád zakázaný, jasný?!?" Já nevěděla, že o tom s mámou mluvili, tak jsem na něj koukala dost vyjeveně, ale budiž. Protože nedávno měla moje teta a babička svátek, byla oslava. Brambůrky, burčák, obložené chlebíčky a tak. Táta (který má sám vysoký cholesterol!) mi brambůrky zakázal a vzal si je sám. A jedl je celý víkend, snědl sám 4 pytlíčky. Já jsem si potom když jsem pomáhala s úklidem dala pár brambůrek a on mě chytil a seřval. Omg. Hrůza.

Máma mi slíbila, že si můžu někdy v týdnu udělat míchaná vajíčka. Tak jsem se rozhodla, že poprosím bráchu aby mě u toho vyfotil a fotku pošlu tátovi. Jako provokaci. :D

Taky jsme byli na Střekově, kde byla nějaká "vinná akce" a hry pro děti. Jela s námi i K. a bratranec P. Táta se věnoval buď vínu anebo K., P. s bráchou si hráli hry. Když se nikdo nedíval tak jsem se sebrala, sedla jsem si na lavičku a poslouchala hudbu. Pak za mnou přišel otec s tím že "vypadám nějak otráveně" a "proč mě to tam nebaví?" A když jsem mu vysvětlovala, že jsem mimo cílovou skupinu (na víno malá, na hry velká), tak se šel zase věnovat K. Nejdůležitější ženě jeho života, by the way. Z toho jak o ní píšu je asi znát, že mě ser štve. Spíš mě štve, že táta s bráchou hraje počítačový hry, s ní furt cukruje (až je mi z nich občas šoufl) a za mnou chodí, úkoluje mě (protože už jsem přeci velká abych za ně mohla všechno dělat), kecá mi do toho co dělám (protože jsem přeci ještě moc malá na to abych mohla mít vlastní názor) nebo po mně chce abych myla nádobí, což je samostatná kategorie. Já totiž nesnáším mytí nádobí. Teda, oprava, nesnáším ty saponáty protože mi to vždycky rozleptá nehty. A táta prostě nechápe, že když mu řeknu ať koupí rukavice na uklízení tak to není provokace ale rada. A pak, když je nikdy nekoupí, se hrozně diví že odmítám mýt nádobí, pohádáme se, já mu řeknu pár nadávek a hodím mu houbičku ať si to dělá sám, "když je tak chytrej". No jo, prostě chlap, no.

Přiznám se, že mám hroznej strach, že ten článek bude nepřiměřeně dlouhej :D

Každopádně je tu ještě jedna věc, kterou chci napsat :D

Dneska jsem si totiž dělala pořádek v kosmetice. Našla jsem korektor, který jsem přestala používat protože... Proč vlastně? Ani nevím :D Ajo, dělal šupinky. No a tak jsem ho dala bráchovi, ať si hraje. Byl tak potěšenej tím že mu to zakrylo kruhy pod očima :D A pak tak smutnej, že jako kluk nemůže používat kosmetiku :/ Chvilkama mi ho bylo i líto, zvlášť když hodil ten jeho pohled trpitele a vracel mi ho zpátky :D

Držte mi palce přátelé, protože tenhle rok bude jízda. Zkoušky budu dělat tři a ješte v září budeme psát velký test z matiky. Doufám, že ne tenhle týden. Já asi přes prázdniny zapomněla i násobilku (ne že bych ji někdy uměla pořádně, to ne :D)

Sny (TT - za hranicí reality)

5. září 2014 v 16:53 | lilienviv |  Deníček
Může mít vůbec realita nějaké hranice? Nevím. Asi ne. Kdo určuje, co je reálné a co ne? A jsou sny realita? Jistě. Snová realita, ale pořád realita. Asi. Snad.

Někteří lidé si myslí, že jim sny předpoví budoucnost. Vidíte pavouka? Srdce? Vránu? Bum bum bum, stane se vám tohle. Ale jak se dají vyložit moje sny? Sny, které spíš než co jiného připomínají seriál? Komplexní, ucelený příběh? Jak mám vybrat jednu hlavní věc, kterou si ve snáři vyhledám? A jak, proboha, jak mám svůj sen popsat když jde o detailní popis nejen dní, ale třeba i let? Proto nevěřím ve výklad snů. Věřím v to, že sny mi pouze pomáhají uklidnit mé myšlenky, dívat se na věci z jiného úhlu pohledu.

Posledních 14 dní mám velmi živé sny. Úplně cítím, že to co se děje je pravda. A, ačkoliv to všechno co se ve snu děje popírá všechno co v naší realitě známé, já v té chvíli věřím, že je to skutečné. Chci věřit, že je to skutečné. Asi většina lidí ví, jak a kde se sny vytváří. V podvědomí se "seberou" naše nejtajnější myšlenky, pocity i zážitky z předchozích dní a máme tu SEN.

(prezentace mojí kreativity ve věku 10let :D)

To co ve snech cítím i vidím, je skutečně zrcadlem mých pocitů. Pocity, které si ve dne nechci připustit v noci vyplují na povrch a ukáží se.

Jestli mi to vadí? Ano. Ne. Vlastně ani nevím. Vadí mi moje duše? Ne, moje sny se mi líbí. Ale to probuzení, ten okamžik kdy si uvědomím, že je to všechno pryč, že to nebylo, že pocity bezpečí, lásky a štěstí se rozplynuly spolu s ránem je tak... Depresivní. Pak chvíli není nic. A najednou si vzpomenu na nejsilnější pocit snu. A jdu dál, dopředu i zpátky, až znám celý svůj sen. A vidím to. Místa, lidi. Obývací pokoj mojí babičky, náměstí kde jsem se dřív scházela s kamarádkou. Damon Salvatore (představte si pobavený úsměv), Niklaus Mikaelson, Rebekah. Ano, i ti jsou teď součástí mých snů. (Myslím, že to je hlavní důvod proč se mi sny zdají v angličtině.) Přátelé, rodina. A potom to neuchopitelné "něco" zmizí. A večer se to objeví znovu. Jinde a jinak, ale pocity zůstávají. A já si každý večer říkám, že jestli se mi bude zdát něco tak krásného jako včera, tak se snad ani radši nechci probudit.

PS: Jak si užíváte školy? Jestli váš to potěší, já jdu do školy až 16. září, muhaha :D

2 roky blogu!

3. září 2014 v 6:00 | lilienviv
Je to k nevíře, ale tomuhle blogu jsou už 2 roky! Ano, sice jsem neudělala díru do světa jak jsem původně chtěla, ale přesto si myslím, že jsem si nevedla špatně.


Layouty
Za ty 2 roky jsem se dostala od šablon k, vám velmi dobře známému jednoduchému layi, který už používám hooodně dlouho. Přesto mi chvíli trvalo než jsem se našla a začínala jsem hrůzami jako je toto.


Na svojí obhajobu: Původně tohle byl kosmetický blog, zaměřený na kosmetiku Essence :D


Jo, já miluju vánoční kýče :D

Tohle je hrůza...

A teď se dostáváme k layům se slovíčkem LIFE, které se drželo hodně dlouho, jenom jsem měnila barvu.




Pak jsem tam jednou dala "WINTER" a bylo to. LIFE už jsem prostě nechtěla.





Nejdiskutovanější články

Nejdiskutovanější článek je článek "Nejlepší hlody na které si vzpomínám" s 8 komentáři, což není moc, ale je to nejvíc co mám :D

Hned za ním je se 7 komentáři článek "Jaké slovo", kam mi píšete nápady na slova do designu.

Dále s 6 komentáři "Nejde mi internet (a jiné pohromy)", článek na téma týdne "Když mi bylo pět", článek s asi nejdelším nadpisem v celé historii blogu, kam jsem napsala, že mám fb stránku která se mi hned sekla ale už je opět v provozu, názor na knížku Háduv chrám, článek "Dabing vs. titulky", kratičký článek, který se v podstatě změnil v diskuzi mezi mnou a Cleo o kýčovitém žádání o ruku a nakonec, můj oblíbený článek "And you like it?"


Návštěvnost

Co se týče návštěvnosti, nejsem si tak úplně jistá jestli celkovou návštěvnost neumím zjistit já nebo blog.cz, což je jediné počítadlo návštěvnosti které mám. Každopádně, vím, že na můj blog nejméně lidí chodí v pondělí