Červen 2014

Protože trávit prázdniny doma je moc mainstream

20. června 2014 v 21:54 | lilienviv |  Deníček
Ehm... Ahoj :D Víte jak jsem slibovala že po zkouškách budu psát víc, všechno si oběhám a tak? A věřili by jste tomu, že v některých nemocnicích pořád není zavedená wi-fi?

Ale hezky popořadě.

Zkouška

Příprava na zkoušku z ČJ kterou jsem dělala byla dlouhá, zkouška samotná snad ještě dělší. Učila jsem se týden a zkoušku skládala 6 hodin. Bylo to na palici, vážně jsem to tak dlouhý nečekala :DDD

Dělala jsem:
  • větný rozbor (2 hodiny, známka 2-3)
  • diktát (30 min, známka 1)
  • slohovku na téma "Jaká bych chtěla být" (90 min, známka 1)
  • a literaturu (2 hodiny, známka 1)
Z celé zkoušky mám teda dvojku.

Bylo to vážně na hlavu, učitelka měla papír se všemi tématy které jsem dostala na začátku roku (+ 3 témata která na tom mém papíru nebyla :D) a jela, řádek po řádku. Prostě hrůza :D

Nemocnice

V pátek jsem jela na odběr krve, kde mi vyšly strašné hodnoty (např. hemoglobin 58, nejnižší hranice je 120). Takže jsem v pondělí jela do poradny, kde jsem se dozvěděla že:
  1. Normální člověk by byl s takovou krví dávno pod drnem a nikdo nechápe jak to, že ještě žiju
  2. Musím dostat krevní transfúzi
  3. Taky infúzi
  4. A vlastně bych se rovnou měla nechat hospitalizovat
Tak jsem skončila v nemocnici, dostala 2 krevní trasfúze (věděli jste, že cca. 15-20% populace v ČR má B jako já? V průměru Evropy je to ale jen 10%), 3 infúze po kterých jsem šíleně otekla, 7 prášků a 2 injekce do pr... pozadí.


Druhý den mi odebrali 12 ampulek krve, což mě málem porazilo, dostala jsem transfúze, zase prášky, zase infúze, tentokrát 3 injekce a tak. Zatímco když mě hospitalizovali byla jsem na pokoji sama, druhý den jsem dostala spolubydlící, J. Bylo jí 23 a pocházela z města _ _ _ _ _ _ _ (doplňte si město :P). Druhý den jí čekal nějaký diagnostický zákrok, či co a proto nesměla nic jíst.

Ačkoliv jsem první den obědvala sama protože nikdo z oddělění nebyl schopný chodit, druhý den nás jedlo pět. Sedla jsem si k ženě, tak 40leté, která se mi představila jako K., a před týdnem byla na potratu a teď se jí není dobře, tak si jí hlídají. Mám dojem, že svůj názor na potraty jsem tu nikde nenapsala. Neodsuzuji lidi co to udělají, v případě že je dítě skutečně nehoda. V případě, že je to debilita ženy protože si nevzala prášky, dvakrát se mi to nezamlouvá. Na důvody jsem se jí ale pochopitelně neptala.

Z nějakého mně naprosto neznámého důvodu se večeře vozily ve tři hodiny odpoledne. Ano, ve TŘI. HODINY. ODPOLEDNE. Přišlo mi to naprosto absurdní a když mi jí přivezla sestra poprvé, myslela jsem, že je to nějaký vtip :D

Ten den jsem také zjistila, že J. má ráda mentalistu kterého jsem, shodou šťastných okolností, měla staženého v počítači. Tak jsme koukaly :D Za tu dobu co jsem tam byla jsem viděla 40 dílů. Což je docela slušný :D

Protože si moje máma už od pátku myslela že mám leukémii, byla na mě až do úterý než se to vyvrátilo "jako mílius". Takže na mě neřvala, snažila se být milá, od nemocnice mi vozila ovoce a tak. Ve středu jsme se pochopitelně pohádaly :D Různě jsme si povídaly a ona řekla něco ve smyslu "matka s dcerou, to je velké pouto, dcera by se měla na svojí matku obrátit s každým velkým problémem" a já jsem se jí ptala "a ty by ses na babičku obrátila?". A ona jako že ne a ptala se, jestli já bych se na ní obrátila a řekla bych jí, kdybych byla třeba těhotná nebo tak něco. Tak jsem jí popravdě řekla, že rozhodně ne, že by byla ten poslední kdo by se to dozvěděl. Tak jsme se pohádaly a bavily jsme se dál.


Pak přišla řeč na epilaci (chtěla jsem k narozeninám epilátor a ona si na to vzpomněla) a ona začala svojí oblíbenou odstrašovací story "Kdysi dávno se někdo zranil a od té doby si myslím, že by se to mělo zakázat" (Když jsem chtěla používát tampony, řekla mi že umřu, do 12let jsem nesměla nosit žabky, protože jí se z nich jednou udělal puchýř, její soused šel jednou spát s čočkami a nešly mu potom vyndat...). Tohle je o naší tetě, která si jednou koupila epilátor a pak jí zarůstaly chloupky (je to tak 10 let zpět :D) no a tak jsem to chtěla urychlit a říkám: "Já vím, před 60 lety měla teta epilátor...". A jí bylo asi líto že mi ten příběh nemůže říct a tak začala "Když je jí 45 tak to nemůže být 60 let, ty jsi asi blbá, ne?" A já luskla prsty a řekla: "Nadsázka mami, nadsázka!". Tak se urazila a odešla :D

A teď se ještě musím naučit Werken, protože budeme ve čtvrtek psát :/ Tak čau :DD

11 věcí, které, dozvědět se dřív, mohly mi dost ulehčit život

8. června 2014 v 21:05 | lilienviv |  Zaujalo mě
1) Když učitelka napíše na tabuli chybu a já jí opíšu, naučím se jí a pak se dozvím, že to tam blbě napsala, neměla bych věřit učitelce, že "to tam napsala jenom proto, aby zjistila kolik rodičů to ví správně" (2.třída)

2) Jako argument proti celoplošnému vyučování Darwinovi teorie jako jediné pravdy bych neměla používat "za předpokladu, že jste tam nebyl/a, nemáte právo to tu hlásat". (Moje 'období věření na ET', 1. třída)

3) V případě, že budu otravovat dost dlouho, dostanu co chci.

4) Naopak, v případě, že budu mít dobré argumenty, nedosáhnu ničeho.

5) Dávat si v "jahodový týden" dvouhodinovou teplou koupel není nejlepší nápad.

6) I kdybych byla Angelina Jolie, stejně se najde někdo kdo mě nebude mít rád (školkové období)

7) Ochutnávat polívku s brokolicí je vážně blbej nápad. (12 let)

8) Syrového těsta můžu jíst kolik chci, špatně mi nebude.

9) V případě, že si nedám Kynedril, budu po cestě dýl spát.

10) Nikdy, nikdy, nikdy si neprohlížet trofeje N.ova syna. Nikdy nevíte, co se mezi nimi objeví.

11) Vždycky si kontrolovat, co mi bylo předloženo k jídlu, protože máma má zvyk to vždycky nějak znehodnotit. (Vajíčko se "zárodkem" použít pro palačinky, cukru dát o lžíci míň atd.)



(Ještě) žiju

4. června 2014 v 17:33 | lilienviv |  Deníček
Příští čtvrtek (ne zítra, ten po zítřejším čtvrtku :D) mě čeká zkouška z češtiny. Upřímně doufám, že mi budete držet palce, protože zatím si moc nevěřím :D (možná pro to, že jsem se na gramatiku ještě nepodívala, sloh neumím a to co jsem se naučila z literatury jsem zapomněla? Možná).

No a taky píšeme písemky v Německu, což bylo až do teď to aktuální. Zemák (3), fyzika (2, jsem magická!), děják (psáno v pondělí a známku ještě nemám) a angličtina (psáno dneska druhou hodinu).

Možná by se hodilo popsat styl jakým se učím.

Takže... Já se neučím tak, abych to co říkám chápala, učím se slovo od slova to, co máme v sešitech. Takže se pak musím naučit slovo od slova třeba tři stránky, což je vážně opruz a (podle mojí matky) to nemá cenu, protože když ani nevím co říkám, nemůžu to k ničemu použít... Ale já to nikdy potřebovat nebudu, takže jsem v suchu.

Prostě si to předříkávám nahlas a nakonec to umím.

Taky si dělám přestávky. Vypadá to asi tak, že když už nejsem schopná mluvit, plete se mi jazyk a tak, stoupnu si a zařvu první věc co mě napadne. Může to být něco logického (Zkurvenej dějepis! Já chci čokoládu!) něco zcela jasného (Darren Criss je boží! Mentalista je génius! Doktor House je jenom nepochopený!) nebo nějakou naprostou blbost (Tu vodu mám utřít nebo počkám než bude válka koček?!?). Pak taky občas zařvu větu z písničky co mi zrovna prolétá hlavou (So you wanna play with magic? I'd catch a granade for ya'!). Asi tak. Je jedno, jestli se učím ráno, odpoledne, večer nebo v noci, vždycky to tak dělám. A většina lidí už si na to zvykla :D


Taky jsem se rozhodla, že budu jezdit do školy (3km) na kole. V pondělí se kolo rozbilo 5 metrů od domova, tak jsem se vrátila. V úterý už jsem vyrazila, N. mi to kolo opravil. Před cca. 14ti dny jsem si byla tu trasu zkusit, abych věděla, jak dlouho mi to potrvá. Je to víceméně rovinka, je tam jenom jeden kopec. No a tak jsem teda v úterý vyrazila. Zatímco když jsem to jela poprvé, v podstatě jsem se nezadýchala a trvalo mi to 20 minut, v úterý jsem najednou zkolabovala. Což asi není zrovna přesné slovo. Prostě se mi po asi kilometru zatmělo před očima, nemohla jsem hýbat rukama ani nohama a vůbec. To jsem zrovna jela po křižovatce. Nějak sem i podařilo dostat se na autobusovou zastávku, kde jsem čekala než se uklidním. Cesta mi trvala 40 minut. Přišla jsem pozdě do školy. A od té doby je mi zle.

V okamžiku kdy se pohnu, zamotá se mi hlava, začne mi tepat, rozostří vidění a zrychlí tep. Dneska jsem si ho měřila. Po dvou hodinách sezení na židli jsem měla 110/min. Pro ty kdo to nevědí, zdravý člověk by neměl mít přes 80/min. Naprosto nechápu co se stalo, v sobotu jsem dělala Jillian a v neděli jsme byli v Zoo a tam nic. A najednou nemůžu ani vyjít schody.

Zítra máme tělocvik a mě by vážně zajímalo co budu dělat. Když nejsem schopná dojít si bez držení se zábradlí na záchod.

Jinak mě vážně potěšilo to, že se mi chtějí už další dvě holky zapsat do aff's... Bohužel teď nemám moc času, takže si blogy prohlídnu až příští týden. A omlouvám se svým "Esbéčkům" a Cleo, za to, že na blogy nechodím. Pročtu si to zpětně :))

Vaše skoro mrtvá lilienviv