Květen 2014

And you like it?

23. května 2014 v 21:36 | lilienviv |  Deníček
Je pátek večer a mě čeká celý dlouhý víkend. A, ačkoliv vím, že zítra toho budu vážně litovat umřu pod tím nánosem učení, rozhodla jsem se, že vás teď všechny budu znovu nudit tím, co se dneska stalo :DD

1) Rozbil se nám bojler či co, takže neteče teplá voda. Vypadá to, že tak do středy to bude v háji. Jestli si budu muset ohřívat vodu v rychlovarné konvici, asi mi z toho hrábne (já jsem říkala, že měli koupit větší)

2) Mám entomofobii. Je to poddruh zoofobie (kterou mám taky, ale ne tak hroznou, mám panický strah z koní a děsí mě čivavy). No a entofobie je strach z hmyzu. Pod to spadá asi většině známá aranchofobie.

(Edit: Pavouci prý nejsou hmyz. Zajímavé :D)
(Edit editu: Tak pavouci vážně nejsou hmyz. Jsou to členovci, spolu s hmyzem a stonožkami (a já si myslela, že i stonožka je hmyz :D). Zajímavé)

No a tak se jednoho dne (dneska, :D) stalo, že jsem našla na zdi pavouka. Zcela hrdině jsem po něm hodila botu. Ještě že tak dobře mířím. No a pak jsem našla na zemi mravence. Dva! Dva mravenci u mě v pokoji. No, co vám budu povídat, málem mě kleplo. A nakonec... Klíště! Přiznám se, že to mě zase tak nešokovalo, nosí je sem Buddy, takže to nebylo překvapující, ale potom jsem ještě našla brouka z čehož jsem se vážně složila.


Jo, já chápu, že to většině lidí přijde vtipný, ale když nemůžete dýchat, není to nic moc. N. mi řekl, že proti broukům pomáhá ocet. Nevím jestli je to pravda, ale pro jistotu jsem všechno v mém pokoji potřela octovou vodou. No, spíš vlastně jenom octem... Spotřebovala jsem celou láhev octa, což mou matku vážně šokovalo (i když ne víc, než když mě viděla jak stěhuju nábytek, to jí málem trefil šlak. Asi tak).

No a tak jsem si dvě hodiny otírala pokoj octem. Doufám, že to pomůže. Pomůže to. Tečka.

3) Dneska jsme měli anglinu s Wilsonem :D Probírali jsme otázky s předložkou (who are you waiting for?) a tak. No a Jacky byla vyvolaná aby odpověděla na otázku 'What are you looking at'. Protože nevěděla která bije, napovídám: "I'm looking at..." a čekám, že už to dokončí sama. Wilson říká že dobře, ale na co kouká? A Jacky nic. A tak jí říkám první co mě napadlo: "YOU! I'm looking at you!". Zopakuje to, Wilson se směje a říká "Right, that's right. And do you like what you see?". Jsem první komu to dojde, široce se usměju, dojde to i Jacky a trochu zrudne. Pak začne zběsile kývat hlavou. To Wilson nevidí. Já se začnu smát tomu jak Jacky kýve hlavou (protože bych to řekla taky, ne že ne :D), Wilson se směje tomu jak je rozpačitá a nikdo jiný ve třídě to nechápe. A on potom dodá: "Na tohle radši nechci slyšet odpověď."

Celá ta situace mi připoměla tu scénu z filmu LOL, kde je ten hezký matikář a všechny holky tam chodí jen kvůli němu. A on něco vysvětluje a ptá se "chápete to?" a všechny ty holky se začnou jako vrtět a vzdychat (to prostě musíte vidět, to se takhle nevysvětlí) a pak ještě to jablko co mu dá ta blondýna... A jak to tak popisuju, Jacky se tomu začne hrozně smát (ten film má taky ráda :33) čímž pochopitelně vyruší Wilsona a on "Jacky, co je zase?", ale Jacky nemůže mluvit, má záchvat smíchu. On se podívá na mě a zřejmě čeká nějaké vysvětlení. Zvednu obočí a říkám: "Já fakt nevím co jí je, zas tak vtipná jsem nebyla" a nevinně zamrkám. Jacky má další záchvat smíchu a do konce hodiny s ní není řeč, protože jenom se na mě nebo na Wilsona podívá, začne se tlemit.

Jen tak mimochodem... Vzpomínáte si jak jsem tady pěla ódy na našeho IT učitele? Ten se může jít klouzat! :DD Abych použila Sářino oblíbené slovo: "Wilson je to sexouš" :D

To je asi vše, přátelé :D

Tělocvik, zkoušky a feminismus

22. května 2014 v 15:21 | lilienviv
Opět se omlouvám, že nepíšu. Bohužel, ještě tak 3 týdny to bude hodně nepravidelné, čekají mě zkoušky z češtiny. Prostě hrůza, no :/

Včera jsme psali test ze slovíček (angličtina). Mám tam 5, 4 a ten poslední ještě nemáme zpátky. Píšeme deset slov/vět a 1 chyba je dvojka, 2 chyby trojka atd. Ačkoliv z angličtiny mám jinak dobré známky (jedničky, dvojky...) slovíčka jsou prostě na nic. Sice je umím, ALE když mi učitel řekne německé slovo a pak "ať to přeložíme do angličtiny", můžu se jít klouzat. No a tady to bylo zase. Učitel říká "Grenze" a já si nemohla vzpomenout co to znamená. V okamžik kdy učitel řekl "položte pera", vzpomněla jsem si, že to znamená "hranice", anglicky border. A když se otočil, rychle jsem to tam dopsala. Ludwig, který písemku vybíral prostě chvilku počkal, neprásknul mě (aspoň doufám :D). JENŽE potom mu Wilson (angličtinář) řekl "že mě viděl, ale že si z toho nebude nic dělat". Bože, já se cítila tak trapně... Na druhou stranu... Neopsala jsem to, jenom napsala o minutu později než ostatní, no jo :D Ale Wilson je v pohodě, takže si z toho snad nic nedělá. (Ovšem, on učí hodně tříd. Třeba si to už nepamatuje? Doufám, nemůže si přece pamatovat všechno, nebo jo? Není to tak zajímavé aby na to pořád myslel, no ne? :D)

Dnešní den byl minimálně zajímavý. Měly jsme tělocvik (4 ze skoku do dálky, 3 z vrhu koulí), angličtinu (pořád jsem se z Wilsona cítila nesvá), zeměpis (nůůůůdáááá), biologii a etiku (taky nůůůdááá).

Protože máme nového učitele na biologii, museli jsme si udělat nový sedací pořádek. A, ačkoliv tentokrát by to šlo udělat i tak abych mohla sedět s Kathi, Toni a Jacky, holky zřejmě nechtěly a schválně si sedly tak abych musela sedět sama. V poslední řadě a sama. Toho si ale (naštěstí) všiml Marcus a začal se zajímat (a nadávat) na to, že mě nechaly "na pospas" a "forever alone". Tak se mě zeptal, jestli nechci společnost a vůbec, proč se neposadím k nim do předu, ať aspoň něco vidím a nejsem tam tak sama. Jo, je jako kulomet. Ra-ta-ta-ta-ta-ta, prostě pořád mluví a mluví, někdy je sice nesnesitelný, ale aspoň mě nenechal samotnou. Což je fajn.

A já se jdu učit. Smůla, no :/ Doufám, že vy se máte líp :D

Noční můry o tobogánech (TT - když mi bylo pět)

12. května 2014 v 18:08 | lilienviv |  Deníček
Když mi bylo pět, slyšela jsem ve zprávách, že si v pražském aquaparku někdo "rozřezal na tobogánu zadek" kvůli špatné konstrukci. Od té doby asi do deseti let jsem měla z tobogánů hrůzu, teď už k nim mám jenom respekt (a pro jistotu nechávám jezdit bráchu jako prvního). Jeden z nejstarších snů který si pamatuji je moje noční můra o tobogánech.

Německá buzerace

3. května 2014 v 11:55 | lilienviv
Jaké máte písmo? Úhledné? Neúhledné? Široké, tenké? A jste leváci nebo praváci?

Já jsem levák a mám v rámci možností úhledné, tenké písmo. JENOMŽE v Německu se učí psát širokým tiskacím písmem. A já, naučená na české, tenké. To se učitelce nelíbí a i když třeba Katharina měla dneska úkol napsaný na koleni, takže roztřesený a naprosto příšerný, přepisovat ho musím já -.- Jacky se nabídla, že mi to napíše, protože já to jejich debilní písmo prostě neumím -.- Samozřejmě, bude to dělat rochu ošklivější, aby to vypadalo, že jsem to dělala já.

Žádná jiná učitelka s tím jak píšu nemá problém. Jenom tahle -.-

Takhle píšou němci

tahle píšu já




Čočková odysea (aneb After-Easter report)

2. května 2014 v 18:48 | lilienviv |  Deníček
"Já chci taky! Hej, neber mi to!" Ozvalo se za mými zády.
Jůlie se rozbrečela. Fakt super. Beru jí do náruče, holkám seberu toho petšopáka co se o něj rvou a přísně se na ně podívám. "Okamžitě toho nechte! A vypněte tu televizi..." Sofi vstává a vypíná jí. "Andi, podej mi tu chůvičku, prosím."

Přiložím si chůvičku k uchu, houpu Julču a poslouchám.
"Ty ses úplně zbláznila, obešla jsi mě!"
"Prosím tě, vždyť jsem ti o tom řekla..."
"Co když to teď bude chtít i B?" "Prosím tě, ten? Přece jí to nemůžeš udělat!"
"Ale můžu a udělám! Ty mi nekecej do výchovy!"
"Hele, uklidni se. Ona s nimi nemá problém, sluší jí to, víš jak bez těch brejlí prokoukla?"
"Je to moje rozhodnutí, nekecej mi do toho!"
"A máš vůbec nějakej důvod pro to jí to zakázat?"
"Já nepotřebuju důvod! Já jsem její matka a jak řeknu, tak bude! A že prokoukla? Ona by se měla přestat cpát! Jí se smějou protože je tlustá, ne proto, že má brejle!"

Jůlinka se v mojí náruči začala vrtět. Otevřela jsem dveře a postavila jsem se před zrcadlo. Podívala jsem se na sebe. Ne, rozhodně nejsem tlustá, problesklo mi hlavou. Možná mám pár kilo navíc, ale tlustá nejsem, mami. Zesílila jsem chůvičku a položila ji na stůl. Vrátila jsem se k zrcadlu a zamávala do něj. "Kdopak to tam je? Která holčička se tam na nás směje?" Julča řekla něco jako "ba tata" a začala se řehtat. "Jo jo jo... Chceš do klece?" Vrhla a mě pohrdavý pohled. "Dobře, tak do klece ne..." Vzala jsem chůvičku a vrátily jsme se do obýváku. Posadila jsem se do prostřed místnosti. Jůlinka odlezla za Sofkou a Anďou. Už si zase spokojeně hrály. Dala jsem si chůvičku zpátky k uchu a zase se zaposlouchala.
"Ty seš opravdu hrozná."
"To ale není tvůj problém. Čau"

Se smutkem v očích jsem se podívala na kontaktní čočky položené na poličce. Neklaplo to. A já jsem v to tolik doufala.