Oslava Kathiiných narozenin (aneb na stupnici 1 až 10 dávám -15)

13. dubna 2014 v 22:56 | lilienviv |  Deníček
Včera jsem se zúčastnila oslavy Katharíniných narozenin (o tom co jsem jí koupila jsem psala zde). Přijít jsem měla já, Kathi (pochopitelně :D), Jacky (která volala 5 minut před začátkem že nedorazí), Toni, její ex Cookie a Katharinin kluk Rico s bratrancem Hilbertem (nebo Hubertem, nebo tak nějak, co já vím :D). Plán byl takový: ve 12:00 se všichni sejdeme ve West Parku (obchodní centrum), zajdeme na pizzu, pak půjdeme někam do parku, posedíme a ve 14:00 si půjdeme zahrát kulečník.

Už od pátku jsem měla pocit, že bych tam neměla chodit. Přece jenom, vážně nerada poznávám cizí Němce, zvlášť když v Německu už bydlí takových 10 let. Vždycky mi totiž dají patřičně "sežrat" že já to neumím. Abych to vysvětlila, Kathi je členkou početné ruské komunity, sama se do Německa přistěhovala asi ve dvou letech, v jedné z "vln", ve kterých Rusáci přicházeli ve velkém. Většina lidí z téhle komunity je tedy v Německu tak 10 let.

Rico a Hilbert (oba dva členi ruské komunity) byli nebyli tak strašní jak jsem si je představovala. Byli totiž mnohem, mnohem horší. I když, Rico si mě nevšímal, ten se staral jenom o Katharinu. Zato Herbert (teď jsem si vzpomněla jak se jmenuje a nechci tomuhle článku ubírat své myšlenkové pochody :D) ten byl tak milý (teď je mi vážně líto, že jste nikdy neslyšeli můj ironický hlas. Představte si to prosím alespoň tak ironicky řečeno jak by to řekl doktor House, udělá mi to radost :D).


Nejdřív jme si šli koupit pití. Všichni si koupili energy drinky, jenom já, obyčejnou limonádu, protože tyhle hnusy prostě nepiju, ani mi to nechutná. Takže do mě Herbert začal rýt, že jsem asi právě vylezla z mateřské školky a tak. Fakt super.

Pak jsme teda šli do toho parku. Tam jsme se posadili a povídali si. Asi po půl hodině kluci vytáhli elektronické cigerety. Kathi si nedala, Toni si nedala, já jsem si nedala. A tak kluky hned zajímalo proč a jestli jsem to vůbec někdy zkusila. Tak jsem popravdě řekla že ne a mě to ani moc neláká, cigerety mi přišly vždycky odporný. A pak to začalo. Dozvěděla jsem se, že jsem blbá, kráva, mluvím jako debil, jsem naprosto nemožná, protože neumím německy, mám velký nos (ehm, nos je jediná věc se kterou jsem naprosto spokojená) a jsem tlustá, jako ta z Agenta v sukni. No pardon? To jako vážně? Můj problém je, že odpálkovat někoho v němčině není tak snadné jako v češtině, bzw. v angličtině. Ale ještě jsem tam byla.

Pak jsme šli na ten kulečník. V životě jsem ho nehrála a Katharinu jsem na to upozornila už když mě zvala. Říkala, že ona to taky neumí, že nás to aspoň kluci naučí. Aha, danke Katharina, danke. Pak se mi Herbert začal posmívat že hraju blbě, tak jsem se sebrala a odešla.

Večer mi ještě Kathi psala, že jsem si to neměla tak brát, že on to tak nemyslel. Ale mně je přeci úplně jedno jak to myslel. Mně je úplně jedno, co si o mně myslí nějakej zhulenej idiot, hezky strávený odpoledne si představuju úplně, ale jinak.

(Ano, já vím, že některá slova nejsou spisovně. Já takhle ale mluvím úplně běžně, ale prostě mi přijde hrozně "nenormální" napsat to spisovně. Je to potom jiné, neosobní, nejsem to já. A myslím, že vy to přežijete ;))
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Markéta Markéta | 16. dubna 2014 v 20:00 | Reagovat

Tak to teda byla super oslava, no :/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama