Já jsem nevěřící. Nebo, spíš, jsem nad tím nikdy moc nepřemýšlela. Nevím, jestli bůh je nebo ne, ale neřeším lidi, co si myslí něco jiného.
U nás ve škole, je hodně muslimů. Nevadí mi, akorát jsou muslimky takový... Zakřiknutý. Moc se s náma nebaví a pořád těkaj očima.
Křesťanů je u nás taky hodně. Jednou jsem si o tom povídala s křesťanem a on se mě ptal proč pořád říkám "proboha", "ježišikriste", "panebože" a moje oblíbené "panebože do čehos to duši dal". Naprosto nechápal, jak je možné, že za den řeknu tolikrát slovo "bůh" když na něj nevěřím? Bylo to těžké, ale nakonec jsem mu vysvětlila, že u nás v čechách se to "prostě říká".
Pak se mě ptal proč nevěřím. Já se ho ptala proč věří on. A odpověď je stejná. Protože tohle si myslí rodiče. Ale on už začíná pochybovat. Povídá mi: "Bóg stworzył świat. Ale kto stworzył Boga?" On je to polák. :)
Myslím, že náboženství je krásné. Je krásné mít v co věřit. Proto, prosím, vy co nevěříte respektujte věřící a obráceně. :)
